Než se rozhodnete pro odchov další fretčí generace, dobře zvažte své možnosti. Odchov je pro majitele časově i finančně náročný. Další fakt, který je potřeba si uvědomit a zvážit, je situace ohledně chovu fretek v ČR, kdy je většina fretek vzájemně příbuzných a je těžké najít dva nepříbuzné jedince, proto se zamyslete i nad tím, jestli znáte předky vaší fretky a jestli je opravdu takovým přínosem pro chov, aby stálo za to jí dále množit. Přínosem rozhodně nemyslím to, že je milá, mazlivá a pro vás ta nejhezčí fretka. Není od věci nechat fretku uchovnit na nějaké výstavě a tím vyloučit možné exteriérové vady, které se pak budou v chovu šířit dál. Spousta majitelů si takových vad ani nevšimne a nebo si je nepřipouští.

V době připouštění by měli být samec i samice staří alespoň 8 měsíců, být zdraví, v dobré kondici a plně v říji. Samice by v době prvního vrhu neměla být starší než 3 roky a její chovná „kariéra“ by měla být ukončena nejpozději ve čtyřech letech věku. Samozřejmě může být ukončena i dřív. Je-li Vaše samička na miminka už stará a nebo je nemáte v plánu, je dobré zvážit kastraci. Připuštění samičky je nejlepší od 10. dne od úplného naběhnutí vulvy. Samec by měl mít sestouplá a dobře viditelná obě varlata. V případě, že má sestouplé jen jedno varle, může jít o kryptorchismus a samec by v takovém případě neměl NIKDY krýt! Kryptorchismus je dědičný a je poměrně velké riziko, že se bude vyskytovat i u jeho potomků – u samečků přímo a samičky ho můžou přenášet. Majitel takového samečka by měl uvažovat o kastraci nejen z důvodu „nepoužitelnosti“ v chovu ale i z důvodů zdravotních. Na nesestouplém varleti může dojít k tvorbě nádorů.
Jestli pojede samička za samečkem, nebo naopak, záleží na dohodě majitelů. Osobně mám odzkoušené oba způsoby a žádný velký rozdíl v tom nevidím, samec kryl v cizím i domácím prostředí naprosto bez problémů.

Páření je někdy z pohledu majitele trochu brutální. Sameček si chytne samičku za kůži za krkem a odvleče si jí do pelíšku, popřípadě na jiné klidné místo, přičemž samička občas „zakvičí“. Páření může trvat od několika minut až po 3 hodiny. Zhruba po třech dnech od páření je vulva suchá, bez výtoku, a začne se postupně zmenšovat, pokud je vulva bezezměny, nejspíš se páření nezdařilo a je potřeba ho opakovat, případně zvážit jiný způsob ukončení říje. Přibližně 3 týdny od nakrytí by mohl veterinář na sonu, popřípadě pohmatem, zjistit zda je samička březí, ale 100% jistotu budete mít až s pískajícím pelíškem. Mláďata se rodí +- 42 dnů od připouštění, jestliže samička do 44 dnů od nakrytí neporodí, tak buď bylo krytí neúspěšné a samička má falešnou březost a nebo nastaly komplikace a samička z nějakého důvodu porodit nemůže - slabé kontrakce, příliš velká mláďata, úhyn mláďat a pod.- v takovém případě je nutné ihned vyhledat veterináře, jde o zdraví a život samičky.

Během březosti a odchovu je potřeba zajistit samičce dostatečně kvalitní krmení, které bude dostávat i po dobu kojení a později ho začnou přijímat i její mláďata, ta se začínají přikrmovat od 3. týdne života. Během porodu, či po něm, můžete samičce nabídnout na posílení trochu tvarohu smíchaného s troškou medu a Calo-Pet, nebo Probikan, pasty. Úhyn několika mláďat během prvního týdne je poměrně běžný, přežijí jen ta nejsilnější. Po porodu je dobré vyměnit pelíšek a po dobu odchovu ho měnit alespoň obden.

Porod začíná stahy, které jsou ze začátku slabé a postupně sílí, na samičce jsou obvykle dobře vidět, samice může být nervózní, hlavně prvorodičky bývají neklidné, často přebíhají z pelíšku do WC a snaží se vykonat potřebu, ne zřídka se tak stane, že první mládě porodí právě tam. Freťata se rodí v plodovém obalu a každé z nich má svou vlastní placentu, která by měla odcházet s každým mládětem. Někdy se může stát, že se narodí dvě mláďata krátce po sobě, kdy první z nich je se samičkou stále spojené pupeční šňůrou, v takovém případě pupeční šňůru nikdy nestříhejte, placenta by mohla být stále spojená s dělohou a hozí vykrvácení samice. Pupeční šňůru je možné odtříhnout sterilními nůžkami až poté, kdy je mládě venku i s placentou, většinou ale takový zásah není nutný a samice si s tím poradí sama, mláďata důkladně očistí, čímž stimuluje i jejich dýchání, šňůru překousne a placentu sní. V případě, že si samička neví rady, nebo nestíhá mláďata očistit, je možné jí s tímto pomoci, nevybalená mláďata je potřeba vybalit a jemně promasírovat. Otázkou ale je, jestli takový zásah majitele nebude pro samičku zbytečně stres a situaci okolo porodu a poporodní péči o mláďata ještě víc nezkomplikuje a nebylo by lepší nechat jí úplně v klidu. Intervaly mezi porodem jednotlivých mláďat jsou různě dlouhé, někdy jde jedno za druhým, jindy to trvá, nicméně pauza by neměla být delší než dvě hodiny. Vím sice i o případech, kdy se mláďata narodila večer a další pak přišla na svět až ráno, ale bývá to poměrně rizikové. Stejně tak by byl problém, pokud by mláďata neporodila všechna, nebo tam zůstala placenta, v takových případech může dojít k zánětu dělohy a při zanedbání i k smrti samice i mláďat. Proto pokud si nejste jistí, že je vše v pořádku a něco tam nezůstalo, je lepší vzít samičku na kontrolu k veterináři, ten jí pak může píchnout i oxytocin na pročištění a lepší laktaci. Mláďata se většinou poprvé napijí až tehdy, kdy je porod u konce.

Miminka jsou po porodu růžová a pokrytá jen bílým řídkým „chmýřím", zbarvení tedy ještě určit nelze, ale je možné rozpoznat albínky od freťat „barevných". U barevných mláďat prosvítají pod očními víčky jejich tmavé oči, oční víčka tak vypadají tmavší, albínci mají očka světlá a pod víčky téměř neprosvítají. Lze poznat i velmi tmavá - black freťata, která jsou už od narození tmavá, ponožkatá zas mívají zpravidla tmavá ouška. Po porodu lze určit pohlaví miminek. Samečci mají ústí močové trubice na bříšku, blízko pupečníku, kdežto samičky v těsné blízkosti řitního otvoru. Miminka jsou poměrně aktivní a vydávají „vrzavé“ zvuky. Zhruba po týdnu se utiší. V této době je péče o miminka ponechána čistě na matce a není potřeba do toho nijak zasahovat, naopak se snažíme manipulaci zkrátit na nutné minimum, zvlášť pokud jsou samičky z přítomnosti stresované se omezíme pouze na rychlé vyčištění záchodku a nakrmení samice, popříadě výměnu pelíšku. Pro lepší přehled o tom, jak miminka prospívají, je dobré alespň jednou za den je zvážit. Váhové přírůstky by měly být patrné každým dnem, i když u jednotlivých freťat se mohou lišit. Jak miminka rostou, samička bývá klidnější a přístupnější. S přibývajícím věkem tmavnou a začínají se vybarvovat. Po prvním týdnu už bývá zbarvení vcelku zřetelné, hlavně u tmavých fretek, kde už začínají vynikat i jejich bílé znaky. U světlejších - champagne fretek ještě zbarvení není natolik nápadné a bílé znaky nevynikají. Mezi druhým - třetím týdnem jsou vybarvená už i světlá mláďata.

Ve třech týdnech se začíná s přikrmováním, během prvních dnů dáváme především mixovaná kuřecí prsa, která bývají nejlépe stravitelná, do masa přidáváme nepatrné množství roboranu nebo nutrimixu, kotěcí vločky Baby flocken od Gimpetu a kotěcí mléko Royal Canin. Postupně začínáme do kuřecího míchat i krůtí a okolo 4. týdne přidáváme hovězí maso, poté v malém množství i drůbeží vnitřnosti, jako jsou srdíčka a játra. Do každého krmení přidávám rozmočené a na kaši rozmixované granule, které poskytnou potřebné vitamíny a minerály pro správný růst. Samotné maso bohužel obsahuje velmi málo vápníku a příliš mnoho fosforu, ke správnému vstřebávání vápníku je také potřeba vit. D, nelze tedy zkrmovat maso jen tak. Mláďat po mase velmi rychle rostou, ale kosti jejich rychlý růst nestíhají a dochází k jejich měknutí, deformaci a může vést až k lámání. Jako zdroj vápníku nelze použít ani tvaroh, který je na tom s poměrem vápník/fosfor stejně jako maso. Zde se tedy oplatí držet hesla "méně je někdy více" a mimčům dopřát raději více kvalitních granulí, než masa, tím spíš pokud jde o maso hovězí. Od 5. týdne dávám maso nakrájené na větší kusy, tak velké, aby je mládě nemohlo vzít jen tak do tlamy, ale muselo si ho rozkousat a nehrozilo tak rychlé hltání nebo dávení špatně rozkousaným menším kouskem. Začínám dávat i celé masité kosti - kuřecí krky, křídla a skelety, které malým poslouží nejen jako krmení, ale i jako oblíbená zábava. Šlachy, chrupavky a kosti, které zvládnou už v tomto věku rozkousat, tak bez problémů rozkoušou a sní, větší a silnější kosti pouze oberou od masa. Mláďata přikrmujeme minimálně 5x za den.

Ve čtyřech týdnech začínají mimča opouštět pelíšek a snaží se konat potřebu do WC, proto je potřeba mít připravený záchůdek se sníženým vstupem. Začínají i mezi sebou opatrně hrát a ke konci 4. týdne rozlepují oči.

Ve pátem týdnu chůzi na WC zvládají už většinou dobře, tráví více času mimo pelíšek zkoumáním okolí a aktivně vyhledávájí hry se sourozenci. Začínají sami pít vodu z napáječky.

V šestém týdnu začínají být samostatná a nezávislá na meteřském mléku, což ovšem neznamená, že jsou již připravená na odchod z domova. V tomto věku se mají stále ještě co učit a pobyt se sourozenci i matkou je pro ně velice důležitý zejména po psychické stránce. Protilátky z mateřského mléka od řádně očkované matky se začínají vytrácet, začínají být velmi vnímavá k virovým onemocněním a zvlášť náchylné jsou k nakažení psinkou, která je pro ně smrtelná. Je tedy na čase začít se chystat k veterináři

V sedmém týdnu je dobré nechat udělat rozbor trusu na přítomnost střevních parazitů, není potřeba sbírat bobky od každého mláděte, ale postačí směsný vzorek. Nikdy fretku neodčervujeme bez předchozího koprologického vyšetření. V případě, že je vyšetření pozitivní, tak nejdříve přeléčíme, pokud je negativní, můžeme začít s prvním očkováním proti psince.

V osmém týdnu jsou mláďata již po veterinárním vyšetření a první vakcinaci proti psince, popřípadě i čipovaná, a mohou vyrazit do nového domova. Při odběru je potřeba dbát také na to, že je to pro mládě veliký životní krok a stres, proto bychom se měli vyhnout tomu, aby šla do nových domovů mláďata těsně před a nebo po očkování, ale že by vždy měla být ještě alespoň týden v klidu. Tedy je nedáváme k odběru dříve, než týden po očkování a naopak ne později, než týden před druhým očkováním. Pro zmírnění stresu z nového prostředí vždy přibalíme k miminku i pelíšek, který mělo v kleci a ze kterého bude cítit matku a sourozence, oblíbenou hračku a granulky, na které bylo zvyklé. Před odběrem přidáváme do krmení také probiotika na podporu střevní mikroflory a celkového imunitního systému.