Filípek

Gino

Datum narození /Birthdate/ 20.6.2005

Stav /Status/ Kastrovaný = castrated

Reg. č. v plemenné knize /Registry/ C 235

Číslo mikročipu /Chip number/ 203096100107239

Celé zbarvení /Complete color/ albín = Albino

Délka srsti /Hair/ standard = short hair

Ocenění /Evaluation/:
2007 - MVF - Modra (SR) - 1. m. v barvě albino, 2. m. nekastrovaný samec
2008 - MVF - Brno (ČR) - 2. m. v barvě albino
2010 - MVF - Praha (ČR) - 2. m. v barvě albino, 2. m. nekastrovaný samec

Chovnost /Breeding/:
2007 - MVF - Modra (SR) - 98,3b. ze 100 - výborný, doporučený k chovu (bodovací karta)

Výběr aktuálních fotografií: březen 2012

20.6.2005 začala v Žatci etapa nového života. Života mého a mých bratrů. Našimi hrdými rodiči se stala albínka Bína a albínek Kubík. Když jsme byli dostatečně staří, odešli jsme do nových domovů plnit své poslání, poslání dělat radost a obohatit život jiným lidem. Já jsem byl vybrán jako společník pro rodinu z Litvínova, kde jsem dostal jméno Filípek, ale moc dlouho jsem tam nepobyl, nejmladší člen rodiny byl na mě prý alergický a já se tak musel stěhovat. Začátkem roku 2006 jsem se tak dostal k nové rodině do Teplic, kde už bydlela bílá fretčí slečna Žofka. Bylo to pro mě těžké období, procházel jsem pubertou, první říjí a do toho všeho ještě změna bydliště. Ten den jsem si to ještě moc nepřipouštěl, choval jsem se vzorně, ale přes noc se mi to rozleželo v hlavičce a začalo mi pomalu docházet co se stalo. Hned druhý den ráno, když mi přišla panička nasypat granulky, jsem se musel předvést a aspoň trochu si kousnout do její ruky. Byl jsem z toho všeho moc zmatený a kousal jsem pokaždé, co se na mě pokusil někdo sáhnout. Panička se ale nenechala odradit a i přes moje kousací protesty mě brala do ruky, hladila a mazlila. Po měsíci marné snahy jsem se začal pomalu vzdávat, i když občas jsem se ještě s chutí zakousnul, útoky už nebyly tak časté, ale stisk byl pořád stejně silný. Mezi tím, než jsem v březnu zadělal se Žofkou na naše první miminka, se ze mě stal už téměř nekousavý freťák, jen v přítomnosti jiného samce jsem byl stále krvelačná bestie s touhou zneškodnit všechno a všechny v dosahu. Postupem času jsem se ale uklidnil, alespoň co se týká kousání do lidí - co se týká kontaktu s jiným freťákem v tom jsem se vůbec nezměnil. V tomto roce jsem se stal hrdým otcem osmi krásných miminek. Roku 2007 začíná má výstavní kariéra. V březnu jsem se zúčastnil I. mezinárodní výstavy fretek v Praze a od pana rozhodčího z Maďarska jsem dostal ohodnocení 94,5 bodů ze 100 , panička se mnou byla naprosto spokojená, i když to bylo bez umístění a trošku si vyčítala, že si s námi nedala před výstavou víc práce a nevyčistila nám aspoň uši – za ty mi strhli nejvíc bodů, ale v tu dobu jsme měli docela fofr a nebylo jistý, že se na tu výstavu vůbec dostaneme. A v listopadu jsem se zúčastnil zahraniční výstavy. To jsem si s paničkou a jejími kamarády udělal výlet na Slovensko. Z domu jsme vyjeli ráno vlakem do Karlových Varů a odtud potom autem až do Bratislavy. Na cestách jsme strávili celý den. Večer jsme se ubytovali a druhý den ráno mi panička otřela kožíšek, umyla pacinky, vyčistila uši, strčila nás do přepravky a zase jsme jeli. Jeli jsme jen kousek, do Modry. Všude bylo hodně lidí a taky fretek. Na „přivítanou“ se mi paní doktorka pohrabala v uších, koukala jestli nemám svrab. Po prohlídce jsme si šli do sálu najít místo na sezení a dostal jsem postroj, ať si to tam taky obhlídnu. Za nějakou dobu hlásili moje číslo a tak mě panička zase zavřela do přepravky a odevzdala cizím lidem. Nejdřív mě vytáhl nějaký pán, ten se semnou mazlil, potom mě předal paní, která si mě prohlížela, prohmatávala a cosi povídala paní sedící vedle, když už toho měli dost, vrátili mě zpátky do přepravky. Krátce na to mě vrátili paničce a dozvěděli jsme se, že jsem získal 98 bodů a umístil se tak na 1. místě v soutěži krásy samců v barvě albín, což znamenalo postup a šanci zabodovat ve své kategorii, nekastrovaných samců bez rozdílu barev. Na tohle posouzení mě vzal paničky kamarád, páníčci nás provázet nesměli, prohlíželi nás všichni tři rozhodčí a po posouzení všech skupin vyhlásili z každé skupiny tři vítězná čísla. Číslo 72, moje číslo, zaznělo v mé kategorii jako první. Na podiu jsme se sešli tři dospělí nekastrovaní samci – albín, čokoládový a stříbrný - a já získal krásné 2. místo v kategorii nekastrovaných samců. To ale ještě není všechno, chvilku na to mě čekalo další posouzení – posouzení chovnosti. Zde nás posuzovali postupně všichni tři rozhodčí a každý nás hodnotil zvlášť. Moje ohodnocení bylo 98 – 97 – 100 a z toho průměr 98,3 bodů s poznámkou výborný, doporučený k chovu. Byl to pro nás náročný den a moc jsem se těšil až půjdu spinkat. V neděli ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu domu. V roce 2008 jsem mohl přijít o kuličky. Panička jeden čas uvažovala o mojí kastraci, ale říkala, že druhá říje byla pohodová a jestli budou takové i ty další, kulky mi budou ponechány. Při druhé říji už mě tolik nehnaly kupředu představy o krásných samičkách, které jsem předtím viděl opravdu všude a ve všem, zůstal jsem hravý a strašně rád chodil na procházky, dováděl na loukách a plážích. Ovšem ani samičkami jsem nepohrdal. Nyní mám svou třetí říji a jsem stále v pohodě. Moc rád bych našel své sourozence, které jsem od odchodu z rodného pelíšku neviděl. Všichni jsme albínci.

Rodokmen /Pedigree/: